Těžká prehistorie

Pořad „Já, Francois Villon“ pochází z roku 1984. Bylo to vlastně divadlo jednoho herce proložené zhudebněnými baladami (Rondeau, Balada o tlusté Margot, Balada sličné zbrojmistrové nevěstkám, Balada mravoučná, Dvojbalada o bláznovství v lásce, Balada o jazycích klevetníků, Balada – epištola, Balada a Balada závěrečná).
Zkrátka jsem si hrál na Villona. Pro mne to byl velmi příjemný pořad. Dost rád jsem s ním jezdil po klubech a středních školách. To vše hlavně proto, že chodili fajn lidi. Občas přišel sice i nějaký snob, ale nikdy žádný blbec. Jediná dochovaná píseň je na CD Quanti minoris &Vaganti s názvem „Rondeau“.

Nedávná minulost prosakující až do současnosti

Duo Quanti minoris vzniklo v roce 1998. Putovali jsme od hradu k hradu, až jsme získali domovské právo na hradě Buchlově. Tam jsme začali v Kapli sv. Barbory natáčet naše první CD. I přesto, že jsme přišli s prosbou ve veliké pokoře a úctě za zdejšími duchy, neboť kaple sloužila jako rodinná hrobka Berchtoldů, nebylo možné v těchto krásných prostorách práci realizovat a dokončit. Těžko se to vysvětluje a většinou to chápou jen kasteláni a lidé, kteří mají nějaké to strašidlo doma. Ač duchové až tak zlí nebyli a nebylo se čeho bát, mizely nám přes noc záznamy, které jsme večer prokazatelně uložili a zálohovali. Do kaple neměl nikdo přístup, klíče jsem měl v kapse a spali jsme v autě přímo před kaplí. No prostě si z nás dělali prču, jak bývá jejich dobrým zvykem v těchto končinách. Aspoň je na co vzpomínat, bylo tam moc krásně. Nelze než všem opět poděkovat jmenovitě: Černé paní na Buchlově, Rytíři Jindřichovi, hradním vílám Libušce a Irence i kastelánovi Jiřímu.

Velmi důležitá část minulosti – Vaganti

Cesta s Vaganty začala velmi netradičně, na inzerát. Hned na první poslech jsem pochopil, že je to ta muzika, na kterou mám po několikaletém hudebním půstu velkou chuť. Myslím, že mě Vaganti nasměrovali právě tím správným směrem, který vyústil přes akustickou podobu Quanti minoris až ku dnešku. Že to byla spolupráce příjemná, potvrzuje i to, že v současném repertoáru Quanti minoris se objevily dvě písničky („Vytáhli jsme do boje“ a „Nahoře na hoře“) z dílny Jany Janové – nejvrchnější to Vagantky.

Zrodil se Hrad rock

Po několika letech marného hledání muzikantů, kteří by byli ochotni hrát středověkem říznutou muziku, jsem řízením osudu v létě 2005 potkal spolek tří muzikantů beze jména, téměř bez repertoáru, ale hlavně bez předsudků. Na rozdíl od všech ostatních mě neodkazovali do nejmenovaných partií a nesnažili se mne přesvědčit, že je to muzika na „dvě věci“. Naopak, snažili se splnit všechna moje hudební přání a požadavky, které zvláště v prvních měsících naší spolupráce pro ně musely být značně vyčerpávající, ale snad i přínosné. Doufám, že mé příkoří páchané na jejich muzikantských duších mi už odpustili a za to všechno jim patří můj velký dík. (Zdenál)

Současnost

Dnešní sestava Quanti Minoris je jen málo změněna od té předchozí. Po 4 výživných letech každotýdenního zkoušení a častého koncertování nás opustil basista Pavel Barta, kterému nikdo neřekne jinak než „Car“ a místo něj doplnil prázdné místo David Růžička. Po zimním zapracování jsme se vrhli do festivalové sezóny, kterou jsme hned okořenili ziskem národní Porty 2010. Aktuálně si hraní neskutečně užíváme sestava klape tak, jak má. A to je super.